Záhadné panenky: Robert

Když se řekne slovo panenka, každý si představuje to krásné miminko se kterým si můžeme hrát. Nikdo si nedokáže představit žádné nebezpečí, přece by taková bezbranná hračka nemohla nikomu ublížit. Pravda je však trochu jiná. Vzpomeňte si na film Dětská Hra, ve které se objevovala zákeřná panenka Chuckie, která byla natočena podle pravdivého příběhu. 

Proto jsem se, jako svůj první článek rozhodla napsat něco o takových panenkách. Zaměřím se především na známou panenku, a to na Roberta.


Legenda o panence jménem Robert

Celé to začalo v roce 1906 na Floridě. Čtyřletý Robert, dostal od služebné hadrovou panenku námořníka, kterou pojmenoval Robert podle sebe. Nikdo netušil s jakým záměrem mu ji dává, ale proslýchá se, že rodina malého Roberta byla velice, bohatá a ke služebnictvu se nechovala hezky, proto se říká, že služebná dala rodině panenku do které použila woodoo a aby se mohla rodině pomstít.

Robert je hadrová panenka připomínajícího námořníka. Místo očí má dva černé knoflíky, zatímco náznaky úst a nosu jsou nepatné. Nikdo, by nikdy neřekl, že Robert bude po čase celou rodinu děsit.

Brzy se však začali dít divné věci. Malý Robert si začal povídat sám se sebou. Následně však v pokoji svého syna slyší jiný hlas, který zní jako d'ábelský smích. Brzy na to začíná malý Robert mít v noci noční můry a křičí ze spaní. Jednoho dne rodiče přijdou do pokoje malého Roberta a vidí nábytek úplně jinak postavený, než byl. Události pokračují dál, Robert si na panenku začíná stěžovat, svádí na ní okolnosti, které se kolem něj dějí. Dokonce už i sousedé si vyděšeně stěžují, že viděli panenku běhat po zahradě i po domě, když Ottovi nejsou doma.

Ottovi se rozhodnou, že panenka musí z domu pryč. Pryč od jejich syna, který se však panenky nechce vzdát. I přes všechny stížnosti se malý Gene ( jak se malému Robertovi Ottovi říkalo) na panenku upne, nehraje si s níčím jiným, tvrdí, že Robert se hýbe a mluví,

Největší zvláštností je pouto mezi Robertem a panenkou "Robertem", které vydrží až do Geneho dospělosti. Gene i ve svém věku byl na panenku fixován. Odmítá se vzdát panenky i po svatbě. Robertova manželka Annie, se snaží vydržet i to, že panenka s nimi sedí u večeře a spí v jejich společné ložnici. 

Pro Roberta byl zařízen nový pokoj s vlastním nábytkem a sníženým stropem a skvělým výhledem, a tak se stane to, že je panenka Robert izolována. Začínají se objevovat nové informace o tom, že se Robert prochází v pokoji chodí od jednoho okna k druhému s velmi nerudným výrazem v obličeji. 

Manželka Roberta, Anni, tvrdí, že z pokoje panáka dost často slyší pyštivý smích a kroky, Není však sama toto tvrdí i známí, kteří byli na návštěvě, nebo měli tu čest v domě přespat. Annie tvrdila, že manžel byl panákem ovládán, jelikož se Geneho chování zhoršuje , je agresivní a vše opět svádí na panáka. Nakonec Gene začne Annie zamykat v pokoji, aby se mohl Robertovi věnovat.

V roce 1972 Gene umírá. Robert zůstává zamčen v pokoji na půdě a dům je prodán nové rodině. Roberta na půdě objeví dcera nových majitelů. Zlo se obrátí i proti ní,

Robertův teror se zhoršil, rozhazuje nábytek, jednu noc se objeví u postele malého děvčátka a v ruce svírá nůž. Netrvá to dlouho a Robert je z domu odnesen a umístěn do muzea, ve kterém se nachází dodnes.

Lidé, kteří chodí do muzea si Roberta prohlížet tvrdí, že mají panáka špatný pocit. Noční hlídač v muzeu říká, že za sebou občas slýchá kroky a dětský smích. Návštěvníci muzea, tvrdí, že panák nemá rád focení, a všechny jeho snímky bývají z nějakého důvodu pokažené, a pokud si ho chcete vyfotografovat, tak musíte panáka slušně požádat. Robert nesnáší, když se ho kdokoliv dotýká,
Říká se, že panenka stárne a šedivý ji vlasy.

Myslíte si, že je Robert opravdu posedlý?

Melek